Jak poznat syndrom vyhoření?
Máte ve svém zaměstnání pocit méněcennosti? Ztrácíte motivaci k práci a marně v ní hledáte smysl? Může jít o první příznaky syndromu vyhoření. Přečtěte si, jak tzv. burnout poznat, a řešte jej včas.
Co je syndrom vyhoření?
Syndrom vyhoření, známý také jako syndrom vyprahnutí či pod anglickým názvem burnout, je stav, kdy náročná činnost (nejčastěji pracovní) dovede člověka na pokraj jeho psychických, ale i fyzických sil.
O syndromu vyhoření se mluví teprve od roku 1974, kdy jej v časopise Journal of Social Issues popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberger. Už v jeho definici se jako příznaky syndromu objevovaly únava, nespavost, bolesti hlavy či celkové vyčerpání z pracovního přetěžování.
Jak poznat syndrom vyhoření?
V současné době se definice syndromu vyhoření různí. Každá z nich ale mluví o naprosté ztrátě profesního zájmu a neschopnosti najít smysl ve vykonávané činnosti.
Propuknutí syndromu vyhoření není otázkou několika dní. Jde o dlouhý proces, který J. Edelwich a A. Brodsky rozdělili do pěti fází:
- nadšení – přemíra motivace k nové práci,
- stagnace – srážka s realitou, která neodpovídá vysněným představám,
- frustrace – zklamání kvůli nevyplněným představám o novém zaměstnání,
- apatie – rezignace a nedostatek motivace k práci,
- vyhoření – totální emocionální, duševní i fyzické vyčerpání, ztráta smyslu vlastní existence.
Jiní sociologové definují propuknutí syndromu vyhoření jen pomocí tří fází:
- pocit nedocenění – pracovník má pocit, že vykonává příliš mnoho činností, za které není dostatečně oceněn,
- vyčerpání a únava – z přepracování přichází dlouhotrvající vyčerpání,
- cynismus – vyčerpání se promění v apatii, zklamaný jedinec ztrácí zájem o svou práci, přichází otupělost, která může vyvrcholit nenávistí k zaměstnání.
Zajímavost: V některých státech se syndrom vyhoření odškodňuje jako nemoc z povolání. U nás však ne, protože hranice mezi leností a skutečným syndromem vyhoření je velmi tenká.
Syndrom vyhoření: příznaky
Syndrom vyhoření se projevuje změnou psychiky člověka, ale i tělesnými příznaky. Mezi ty nejčastější patří:
- nespavost,
- dlouhodobá únava,
- nechutenství,
- poruchy imunitního systému,
- potíže se zažíváním.
Po psychické stránce postižený pracovník trpí:
- naprostou ztrátou nadšení z práce,
- pocitem méněcennosti a nedostatečného uznání,
- depresemi a úzkostmi,
- poruchami soustředění a paměti,
- negativním či lhostejným přístupem k práci, ale i k životu samému,
- pocity hněvu a agrese.
Vyhořet může každý
Syndrom vyhoření může postihnout prakticky každého. Profese, jejichž principem je pomoc druhým lidem, jsou ale výrazně rizikovější. Patří k nim:
- doktoři a zdravotní sestry,
- sociální pracovníci,
- psychologové,
- policisté a hasiči,
- právníci,
- učitelé.
V těsném závěsu jsou manažeři a pracovníci na vedoucích pozicích, kteří čelí dlouhodobému stresu a vysokým pracovním nárokům.
Poslední velkou skupinou jsou lidé, kteří vykonávají nemotivující práci. Typickým příkladem jsou pracovníci call center.
Proč vzniká syndrom vyhoření?
Hlavní příčinou syndromu vyhoření je dlouhodobé neuspokojení z pracovní činnosti a nadměrný stres. Dalšími rizikovými faktory jsou:
- přehnané požadavky zaměstnavatele,
- vysoká míra zodpovědnosti na vykonávané pozici,
- závislost na hodnocení jiných lidí – typicky nadřízených,
- špatný pracovní kolektiv,
- problémy s nadřízeným,
- příliš vysoký tlak na osobní úspěch.
Sociologové v souvislosti se syndromem vyhoření často hovoří o tzv. teroru příležitostí. Popisují jej jako lavinu neadekvátního množství úkolů, která se pravidelně valí na pracovníky. Ti nejsou schopni pracovní nasazení zvládat, ale úkoly neumějí odmítnout.
Důsledky syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření neovlivňuje jen pracovní sféru postiženého člověka, ale i jeho soukromí. Psychické vyčerpání ze zaměstnání často vede ke ztrátě zájmu i v jiných oblastech života – agresi a nevrlost jedinec může ventilovat vůči svému partnerovi či rodině a lhostejnost, případně nezájem se zpravidla projevují v souvislosti s volnočasovými aktivitami.
V nejhorším případě může syndrom vyhoření vést k:
- dlouhodobé nezaměstnanosti,
- invaliditě,
- sociálnímu debaklu,
- rozpadu rodiny,
- závislosti na alkoholu, nikotinu či jiných návykových látkách.
Alternativní podoby syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření nesouvisí pouze se zaměstnáním, ale může se projevit i:
- na mateřské dovolené,
- v manželství, případně ve vztahu,
- u člověka, který dlouhodobě pečuje o nemocného partnera nebo člena rodiny.
Syndrom vyhoření: prevence
Problémům je lepší předcházet a syndrom vyhoření není v tomto směru výjimkou. Pokud na sobě včas zpozorujete některé z výše uvedených příznaků, změňte své pracovní návyky:
- snižte nároky na osobní úspěch,
- promluvte si s nadřízeným o svém pracovním nasazení,
- naučte se říkat ne a zbavte se pocitu, že musíte všem pomáhat,
- práci si lépe rozplánujte a nezapomínejte na pravidelné přestávky,
- mějte někoho, komu se můžete svěřit (partnera, člena rodiny, blízkého kamaráda) – pravidelné svěřování totiž snižuje riziko vzniku deprese.
V momentě, kdy vám příznaky syndromu vyhoření začnou výrazně ovlivňovat pracovní, ale i soukromý život, neváhejte a vyhledejte pomoc odborníka.
Přečtěte si také?
