Jak poznat syndrom vyhoření?

Co je syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření, známý také jako syndrom vyprahnutí
či pod anglickým názvem burnout, je stav, kdy náročná činnost
(nejčastěji pracovní) dovede člověka na pokraj jeho psychických, ale i
fyzických sil.

O syndromu vyhoření se mluví teprve od roku 1974, kdy jej
v časopise Journal of Social Issues popsal americký psychoanalytik Herbert
Freudenberger. Už v jeho definici se jako příznaky syndromu objevovaly
únava, nespavost, bolesti hlavy či celkové vyčerpání z pracovního
přetěžování.

Jak poznat syndrom vyhoření?

V současné době se definice syndromu vyhoření různí.
Každá z nich ale mluví o naprosté ztrátě profesního zájmu a
neschopnosti najít smysl ve vykonávané činnosti.

Propuknutí syndromu vyhoření není otázkou několika dní. Jde
o dlouhý proces, který J. Edelwich a A. Brodsky rozdělili do pěti
fází:

1. nadšení
   – přemíra motivace k nové práci,
2. stagnace
   – srážka s realitou, která neodpovídá vysněným představám,
3. frustrace
   – zklamání kvůli nevyplněným představám o novém zaměstnání,
4. apatie
   – rezignace a nedostatek motivace k práci,
5. vyhoření
   – totální emocionální, duševní i fyzické vyčerpání, ztráta smyslu vlastní
   existence.

Jiní sociologové definují propuknutí syndromu vyhoření jen
pomocí tří fází:

1. pocit
   nedocenění – pracovník má pocit, že vykonává příliš mnoho činností, za
   které není dostatečně oceněn,
2. vyčerpání
   a únava – z přepracování přichází dlouhotrvající vyčerpání,
3. cynismus
   – vyčerpání se promění v apatii, zklamaný jedinec ztrácí zájem o svou
   práci, přichází otupělost, která může vyvrcholit nenávistí k zaměstnání.

Zajímavost: V některých státech se syndrom vyhoření
odškodňuje jako nemoc z povolání. U nás však ne, protože hranice mezi
leností a skutečným syndromem vyhoření je velmi tenká.

Syndrom vyhoření: příznaky

Syndrom vyhoření se projevuje změnou psychiky člověka,
ale i tělesnými příznaky. Mezi ty nejčastější patří:

–       
nespavost,

–       
dlouhodobá únava,

–       
nechutenství,

–       
poruchy imunitního systému,

–       
potíže se zažíváním.

Po psychické stránce postižený pracovník trpí:

–       
naprostou ztrátou nadšení z práce,

–       
pocitem méněcennosti a nedostatečného uznání,

–       
depresemi a úzkostmi,

–       
poruchami soustředění a paměti,

–       
negativním či lhostejným přístupem k práci,
ale i k životu samému,

–       
pocity hněvu a agrese.

Vyhořet může každý

Syndrom vyhoření může postihnout prakticky každého.
Profese, jejichž principem je pomoc druhým lidem, jsou ale výrazně
rizikovější. Patří k nim:

–       
doktoři a zdravotní sestry,

–       
sociální pracovníci,

–       
psychologové,

–       
policisté a hasiči,

–       
právníci,

–       
učitelé.

V těsném závěsu jsou manažeři a pracovníci na vedoucích
pozicích, kteří čelí dlouhodobému stresu a vysokým pracovním nárokům.

Poslední velkou skupinou jsou lidé, kteří vykonávají nemotivující
práci. Typickým příkladem jsou pracovníci call center.

Proč vzniká syndrom vyhoření?

Hlavní příčinou syndromu vyhoření je dlouhodobé
neuspokojení z pracovní činnosti a nadměrný stres. Dalšími
rizikovými faktory jsou:

–       
přehnané požadavky zaměstnavatele,

–       
vysoká míra zodpovědnosti na vykonávané pozici,

–       
závislost na hodnocení jiných lidí – typicky
nadřízených,

–       
špatný pracovní kolektiv,

–       
problémy s nadřízeným,

–       
příliš vysoký tlak na osobní úspěch.

Sociologové v souvislosti se syndromem vyhoření často
hovoří o tzv. teroru příležitostí. Popisují jej jako lavinu
neadekvátního množství úkolů, která se pravidelně valí na pracovníky. Ti nejsou
schopni pracovní nasazení zvládat, ale úkoly neumějí odmítnout.

Důsledky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření neovlivňuje jen pracovní sféru postiženého
člověka, ale i jeho soukromí. Psychické vyčerpání ze zaměstnání často
vede ke ztrátě zájmu i v jiných oblastech života – agresi a nevrlost
jedinec může ventilovat vůči svému partnerovi či rodině a lhostejnost, případně
nezájem se zpravidla projevují v souvislosti s volnočasovými
aktivitami.

V nejhorším případě může syndrom vyhoření vést k:

–       
dlouhodobé nezaměstnanosti,

–       
invaliditě,

–       
sociálnímu debaklu,

–       
rozpadu rodiny,

–       
závislosti na alkoholu, nikotinu či jiných
návykových látkách.

 

Alternativní podoby syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření nesouvisí pouze se zaměstnáním, ale
může se projevit i:

–       
na mateřské dovolené,

–       
v manželství, případně ve vztahu,

–       
u člověka, který dlouhodobě pečuje o nemocného
partnera nebo člena rodiny.

Syndrom vyhoření: prevence

Problémům je lepší předcházet a syndrom vyhoření není
v tomto směru výjimkou. Pokud na sobě včas zpozorujete některé z výše
uvedených příznaků, změňte své pracovní návyky:

–       
snižte nároky na osobní úspěch,

–       
promluvte si s nadřízeným o svém pracovním
nasazení,

–       
naučte se říkat ne a zbavte se pocitu, že musíte
všem pomáhat,

–       
práci si lépe rozplánujte a nezapomínejte na
pravidelné přestávky,

–       
mějte někoho, komu se můžete svěřit (partnera,
člena rodiny, blízkého kamaráda) – pravidelné svěřování totiž snižuje riziko
vzniku deprese.

V momentě, kdy vám příznaky syndromu vyhoření začnou
výrazně ovlivňovat pracovní, ale i soukromý život, neváhejte a vyhledejte
pomoc odborníka.

Přečtěte si také?

• Pracovat
  se dá i z pláže. Co obnáší být digitálním nomádem?
• Coworking
  vyřeší váš problém s prací